Winternitzovy automatické mlýny

Významná kulturní a technická památka v krajském městě navržená architektem Josefem Gočárem v roce 1909 by se měla stát budoucím sídlem Východočeské galerie v Pardubicích. Projekt řeší nové využití hlavní budovy bývalého mlýna, který je součástí areálu národní kulturní památky Winternitzovy automatické mlýny v Pardubicích pro účely galerie výtvarných umění. Urbanistické řešení vychází ze širšího záměru konverze celého areálu. Projekt v rámci obnovy a zpřístupnění památky zachovává všechny části stavby stavebně-historickým průzkumem deklarované jako tvořící podstatu památky a většinu konstrukcí označených za hodnotné. Vstup do galerie je navržen ze dvou pasáží propojujících nábřeží a nádvoří. Pasáže „dělí“ objekt na tři pomyslné části – severní hranol, vstupní halu a jižní věž. Vstupní hala je dvoupodlažní prostor s dochovanými technickými relikty mlýna, návštěvnickým centrem a schodištěm do 2. NP. Zde pokračuje návštěvnické centrum a zázemí pro návštěvníky. V dalších podlažích (3. – 5. NP) budou umístěny expozice. Severní hranol s železobetonovými stropy bude v přízemí využit jako nezávislý výstavní prostor přístupný přímo z pasáže, využitelný i jako samostatný vstupní prostor do depozitářů (2. – 4.NP) a do víceúčelovému sálu a ateliéru pro edukační programy v 5. NP. Jižní věž je z důvodu drobnějšího pevného členění na jednotlivá sila bez denního světla využita dole pro technické a provozní zázemí, ve vyšších podlažích pak pro kabinetní výstavy. Objekt bude zvenku přístupný bezbariérově, uvnitř budovy budou pak třemi výtahy přístupná všechna podlaží, jedním z výtahů i střešní terasa.